když už nic, tak jsi alespoň dobrý příběh
to se každému nepodaří
žádný souvislý zápis
ale hutná beletrie
pro mě možná trochu nudná
kde jsou emzáci, když je potřebujem
motýlí křídla, znáte to...
když už nic, tak jsi alespoň dobrý příběh
to se každému nepodaří
žádný souvislý zápis
ale hutná beletrie
pro mě možná trochu nudná
kde jsou emzáci, když je potřebujem
Seděl jsem v kuchyni na barové židli a zíral jsem na tu malou chlupatou potvoru přede mnou.
Klára si vesele
běhala po bytě,očichávala můj koš na prádlo, odpadkový koš, boty, záchodové
dveře, pak se vrátila na chodbu, popadla mokasínu, přiťapkala si s ní do
kuchyně, lehla si a začala ji labužnicky okousávat. Ani jsem neprotestoval. Přísahal
bych, že se usmívala.
„Tak tady teď
asi budeš bydlet se mnou, že?“
Klára spokojeně
mlaskala. Asi to byl souhlas.
„Víš, já úplně
nemám čas na psa... nebo na cokoliv, co se jako pes tváří. Žrádlo i seženu, ale
úplně nevím, jak to uděláme s venčením. Víš, já jsem docela vytížený člověk,“
pokrčil jsem omluvně rameny.
Nedávno mi bylo řečeno, že pokud má člověk nějaký autorský blok, pomáhá psát v Comic sans. Což mi připadá nějak logické, protože když píšete v Comic sans, připadá vám to, že ty slova nemůžete myslet vážně – never in a milion years – takže je vlastně jedno, jakou sračku píšete. Takže jsem si řekla, že to zkusím.
Letos jsem si řekla, že budu psát hodně, protože k tomu mám naprosto ideální podmínky a přibylo mi i pár zkušeností v lidskosti. A navíc tady máme pandemii, která dává tolik tvůrčích impulzů, že múzy tancují jako splašené (kdo ví, co si šlehly). Ale ne. Myslím, že tohle je první souvislejší text letošního roku, ačkoli jsem se při dovolení v Řecku rozhodla zkusit psát – s papírem a tužkou – v ulicích a strašně mě to bavilo. Řecké výplody přineseme v příštím vstupu.